pavliii
středa, 8. února 2012
Ufff, je to za námi...
...ovšem jen zdánlivě
Následující post se mi nepíše s lehkým srdcem – a ne, není to proto, že bych psaní po tak dlouhé odmlce odvykla. Je to proto, že v uplynulém půlroce (a něco) se mi svět a celý dosavadní život převrátil vzhůru nohama. Oprava – sama jsem si jej převrátila. A je to o to horší, že se to netýká jen mojí osoby, ublížila jsem mnoha dalším lidem, z nichž některé moc miluju a záleží mi na nich...
Pardonnez mon impolitesse...
Ale byl to pěkně zkurvenej rok (nebo půlrok, nebo třičtvrtěrok; nač to vlastně počítat?). Nechcu a nebudu zabředávat do podrobností, to snad všichni příčetní pochopí. A proto bych chtěla poprosit i ty, kdož jsou se situací obeznámeni a chtěli by zanechat nějaký komentář, aby se vyhnuli detailům – děkuji. A ty, kdož se situací obeznámeni nejsou a chtěli by vědět, o co jde, pro změnu prosím – neptejte se. Můžu vám to někdy povyprávět osobně, ale psát to sem... nemůžu. Ne že bych si chtěla či potřebovala (?) udržet (?) virtuální aureolu dokonalosti samé – jen su přesvědčená o tom, že bych to celé popsala příliš jednostranně a ve snaze mít to co nejrychleji za sebou zřejmě i značně povrchně. Lidé, kteří vždy vidí věci jednoznačně, si už beztak udělali obrázek sami.
To, co se v předešlých měsících dělo, se se mnou ještě pár příštích měsíců potáhne. Možná aj pár let. Možná celý život, nevím.
Každopádně jsem tenhle titulek nezvolila v nějakém lucidním záchvatu optimismu – právě naopak, je tam proto, aby se mi pokaždé vysmál – za to, jaká su.
Komentáře (2)
Tip:
Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentářKaždopádně Vám držím palce. A jak se říká- za takových 10 let už Vás to trápit nebude. Jinými slovy- zlo je samozničující. To, co vás nyní trápí jednoho dne přejde a já Vám přeji, aby to přešlo co nejrychleji.
Protože jak si Vás já pamatuji, tak jste úžasný člověk a ano, každý občas chybujeme, ale nikdo není dokonalý.
Já vím, snadno se mi to říká, když vlastně vůbec netuším, co se stalo a jelikož si asi nenajdete čas se někdy sejít a popovídat si, tak se to ani nikdy nedozvím.
Každopádně kdysi jste mi velmi pomohla v časech nejtěžších- rád bych se pokusil Vám to oplatit, pokud chcete.
Tak jako tak pamatujte na to, že ať se stane cokoliv, tak se nenechte zničit vlastním smutkem. A upřímně- nebýt Vás, tak tady už možná taky nejsem, protože jsem byl málem převálcován sebenenávistí. Tak na to pamatujte a mějte se hezky, nebo alespoň co nejlépe to půjde.
Je to sice častokrát velmi bolestné poznání, ale vždy se nakonec ukáže, že všecko zlé je k něčemu TAK NĚJAK dobré...
Ještě jednou díky za Vaše povzbudivá slova a jdu si to k Vám přečíst. Mějte se!
Témata
Odkazy
